Vídeň s dětmi

V naší škole měli naplánované ředitelské volno na 29. září, takže by byla škoda nevyužít prodlouženého víkendu.Po dovolené na Srí Lance ale Lucka ztratila chuť na cestování letadlem a v autě se ji dělá špatně. Na druhou stranu děti mají rády vlak. A protože Vídeň není daleko, koupil jsme čtyři jízdenky vlakem. Nakoupil jsem je u rakouských drah, které byly nejmíň o třetinu levnější než u Českých Drah.  Místenky šly koupit jen směrem z Vídně, směrem do Vídně jsem je musel nakoupit u ČD.

V kině

Moje cestování bývá plné komplikací. První bylo, že Lucka nejevila o výlet zájem. Druhou komplikací bylo, že v neděli před odjezdem Verunku začalo bolet v krku. Když v pondělí stále nebyla fit, zrušil jsem ubytování. Naštěstí jsem vybral hotel, kde zrušení bylo zdarma – do pondělní půlnoci. Jízdenky ale byly nevratné. Začínal jsem se smiřovat se zrušením cesty. Ale ve středu bylo Verče dobře a Lucka se na cestu začala těšit. Třetí komplikací ale bylo, že nachlazení přešlo na Zdenku. Večerní porada rozhodla – pojedeme, ale maminku necháme doma se vykurýrovat. Rychle jsem objednal nový pokoj a dokonce levněji a ještě s příslibem $40 cashbacku.

Cesta

Ráno jsme vyrazili na vlak. Byl nechutně plný a tak byl rád, že máme místenky. Před našimi sedačkami bylo dětské kino: zabudovaná televize s playbackem kreslených pohádek pro předškoláky a tři schody, na které si mohlo pár dětí sednout. Po čtyřech hodinách jsme dorazili na hlavní nádraží a šli koupit Vienna City Card. Výhodou je, že s dospělým může v MHD cestovat jedno dítě zdarma. Karta dává drobné slevy u různých atrakcí. My jsme se nehonili po památkách, takže jsme asi skončili šul nul, nebo mírně v mínusu. Příště bych ji nebral.

Díky EU roamingu jsem vyhledal v mobilu trasu na hotel. V tramvaji jsem si označil vídeňskou kartu, jinak je neplatná. Byli jsme ubytování v hotelu Bleckmann kousek od dopravního uzlu Schotenttor, kde je točna tramvají a metro. Stojí zde i krásný neogotický chrám Votivkirche. Náš pokoj byl fajn, jen koupelna byla stísněná. Okno jsme měli do dvora, takže klid.

Naturhistorisches museum

S meteority

Zbývajících hodin odpoledne jsme využili návštěvou muzea přírodní historie, které se nám velmi líbilo. Několik místností plných minerálů, drahokamů i zlata, další místnost věnovaná jen meteoritům. Mohli jste si je potěžkat, pohladit, porovnat mezi sebou. Velmi mě překvapilo, jak jsou kovové meteority homogenní. Čekal jsem porézní směsku, ale když je rozřízli a vyleštili, vypadaly jako zrcadlo. Holky si také pohrály se simulátorem dopadu meteoritu. Přesně tohle zapadá do konceptu mého tajného projektu zábavního edukativního parku.

Následovala sekce věnovaná dinosaurům. V televizi vypadají velcí, ale opravdovou perspektivu získáte až u jejich kostí. Jen noha byla několikrát vyšší než holky. A kostra dalšího dinosaura přes celou následující místnost. Také zde měli pohyblivý model dinosaura – z boku nic moc, ale když jsem se postavil metr před jeho tlamu a začal se hýbat a řvát, nebylo mi příjemně.

Schönbrunn

Po dobré snídani jsme vyrazili na pandy do zoo v Schönbrunnu. Zámek jsme vynechali a přes rozlehlý a krásný areál parku jsme vešli do zoo (tiergarten). České slečny před námi se snažily získat dětskou vstupenkou, ale neměly s sebou žádný doklad. Čeština zněla všude – zjevně spousta lidí využila státního svátku a vyrazila do Vídně.

Krmící se panda

Hlavní atrakcí byly pandy. Dorazili jsme před půl třetí a postavili se na kraj výběhu. Jedna panda spala na stromě. Vylezl za ní ošetřovatel a pět minut se ji snažil probudit. Když uspěl, slezl dolů. Panda si vzápětí zase lehla a zalomila to. Doma máme nové rčení: spí jako panda. Druhá panda čekala za mřížemi a naštěstí byla akčnější. Ošetřovatelé ji nachystali větve a vypustili ji. Sledovali jsme, jak se krmí a válí. Kolem nás bylo narváno, všichni zběsili fotili. Po pěti minutách jsme uvolnili místo a šli dále. Druhý den jsem zjistil, že kousíček od mě byl Jan Simkanič :-).

Není to spravedlivé vůči ostatním zvířatům, ale přeci jen pandy jsme viděli poprvé a tak na nás zanechaly největší dojem. Krásná byla mořská akvária nebo stezka v korunách stromů. Pro děti byl atraktivní i vodní koutek, kde mohly čerpat vodu archimédovým šroubem a hrát si. Užili jsme si i tropickou džungli. Děti byly nadšené, když jim pod nohama proplouvali tuleni.

Po návštěvě ZOO jsme ještě vyrazili do kopce na paláce Gloriette, odkud je krásný výhled na zámek i park.

Večer jsme zakončili nepovedenou mávštěvou Bogi parku. Kupodivu mi cenově přišel levnější než české obdoby. Bohužel se Verunka srazila s nějakým dítětem a tak jsme se museli vrátit předčasně. První řidič Uberu nás nenašel, popošli jsme o kus blíže hlavní silnici a jeli až s druhým.

Cestou do Bogi parku nám navigace radila, ať použijeme WLB. Ale nikde jsem takovou zastávku neviděl. Až po chvíli mi došlo, že jde o zkratku Wiener Lokalbahnen. Různých zkratek je vídeňská doprava plná. Cizinec a bez znalosti němčiny může občas tápat.

Haus des meeres

V tunelu

Ráno jsme vyrovnali účty v hotelu a jeli metrem na hlavní nádraží, kde jsem v automatu nechal zavazadla. Lucinka metru říkala, že je to zlé metro, protože kosoúhlá světla budila dojem, že se mračí. Autobusem jsme dorazili k Haus des meeres. Jedná se o vysokou betonovou věž, která za druhé světové války sloužila jako protiletecká obrana.

Hned za pokladnou váš čekají dvě atrakce – procházka průhledným tunelem, kde kolem vás plují rybičky a rejnoci. Druhá atrakce je spíše pro děti – mají zde přítulné rybičky, které si můžete pohladit. V dalším patře jsou rybičky okusující kůži. Pak můžete jít do venkovního dvoupatrového skleníku, který věrně imituje džungli. Zblízka potkáte dva druhy opic, kolem vás budou prolétat papoušci či motýli. V jezírku se čachtá krokodýl s želvou, která mu klidně sedí na zádech.

V každém poschodí je jiná expozice, kromě ryb, žraloků, korálů či sasanek uvidíte i gekony, ještěry, hady, chameleóny. Odvážnější jedinci mohou obdivovat Vídeň z výšky na dvou terasách. Dospělí si zase mohou přečíst historii objektu se spoustou fotek.

Venku je park s hezkým dětským hřištěm. Zbytek dne jsme strávili chůzí po Vídni. Náhodou jsme narazili na motýlárnu Schmetterlinghaus. V prosklenné historické budově najdete tropickou zahradu se spoustou nádherných motýlů. Slečně před námi si jeden krásný exemplář sedl na ruky a odmítal odletět. Bylo tam pěkně.

Náklady

2 dospělé a 2 dětské lístky Praha – Vídeň – Praha včetně místenek: 2651 Kč

2 noci v hotelu Bleckmann – 236 € (cashback $40) – sleva 10% na vaše ubytování

1x Vienna card + 1x MHD na 72 hodin – 33,50 €

Naturhistorisches museum – 8€ (děti zdarma)

ZOO – 33,50€

Schmetterlinkhaus – 15,50€

Úschovna zavazadel – 2€

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..