Sagrada Familia, park Güell a Temple Expiatori del Sagrat Cor

Někdy se to tak sejde, že se plány nevydaří. Těšili jsme se na rodinný výlet do Barcelony, ale jel jsem nakonec sám. Tak jsem si z výletu udělal menší trek.

Barcelonu jsme vždy toužili navštívit. Poprvé se nám to povedlo loni během plavby po západním středomoří. Letos jsme chtěli jet všichni a na celý víkend. Leč týden před odletem onemocněla Verunka, pak Lucka a v den odletu i Zdenka. Hotel zaplacen, letenky taky, tak jsem po krátké poradě letěl sám.

Let s Vuelingem byl příjemně krátký, překvapilo mě, jen když letuška vyvolávala Zdenku. Udělal jsem online check-in týden před odletem a teď ji hledali. V Barceloně jsem rychle vybral z bankomatu eura a šel pro taxík. Blížila se půlnoc a neměl jsem chuť se tahat veřejnou dopravou. Uber v Barceloně bohužel není, ale taxíkáři zde nemají špatnou pověst. Taxikář ale neuměl anglicky a nerozuměl ani jméno hotelu. Nakonec jsem mu jej musel napsat na mobilu. Cesta do centra i s noční přirážkou a letištní taxou stala 37 €. Chtěl jsem mu dát spropitné, ale nerozuměl, tak nedostal nic.

Hotel Novotel City je relativně v centru. Jde o devatenáct pater vysoký věžák, v nejvyšším patře má venkovní bazén. Bohužel se otevírá až v červnu. Snídaně byla bohatá, akorát mohlo být více zeleniny. Tvořily se fronty na stůl. V sezóně to bude asi ještě horší. Dopoledne jsem se pomalu vydal k chrámu Sagrada Familia. Poučen z loňska jsem měl lístek koupený předem na www.sagradafamilia.org včetně audio průvodce a vstupu na věž za 29 €. Lidé, kteří šli naslepo, si mohli koupit lístek na vstup až za tři hodiny.

Pět minut před mým patnáctiminutovým okénkem pro vstup jsem čekal u brány a pobídli mě, ať jdu dovnitř. Po bezpečnostní prohlídce nascanovali papír s vytištěnou vstupenkou (stačí i mobil). Vyzvedl jsem si sluchátka a začal prohlídku. Audio průvodce je užitečný (čeština chybí) – uslyšíte spoustu zajímavostí a hudební doprovod umocňuje zážitek. Vevnitř jsem strávil snad hodinu. Věže byly bohužel kvůli větru uzavřeny (rozdíl na vstupném se automaticky vrací na kartu). Sagrada Familia je velkolepá. Uvnitř je prostorná a velmi světlá. Okny pronikají sluneční paprsky a prozařují gigantický prostor. Gaudí využil nejnovější architektonické poznatky, aby stavební prvky co nejvíce ustoupily do pozadí. Některé architektonické prvky vypadají, jako by nebyly postaveny lidskou rukou. Gaudí se hodně inspiroval přírodou, ale řekl bych, že mimozemskou. Chrám na mě silně zapůsobil a těším se, až bude hotov (aktuální plány jsou 2026). Když vyjdete ven, vlevo dole je vstup do muzea, které také stojí za prohlídku.

Bylo krásné počasí, sluníčko svítilo a teploty atakovaly dvacítku. Vydal jsem se k parku Güell, kde Gaudí realizoval své vize.  Po půl hodině šlapání do kopce přerušené obědem jsem dorazil k zelenému kopci, na kterém se rozkládá tento známý park. V jeho spodní části leží známé stavby, kam potřebujete lístek. K pokladně vedla dlouhá nehybná fronta a blízko pokladny skryté za frontou stály tři automaty na lístky. Bohužel první dostupné lístky byly až za tři hodiny. Tak jsem se šel projít parkem a narazil na viadukty. Je to další geniální dílo, jaké jsem nikdy neviděl. Dvě řady šikmých sloupů se rozšiřují do koruny, na jejimž vrchu je postaven chodník. Ve spodní části je chodba, kde vyhrávala kapela. Celá stavba je obložena kameny, takže máte pocit, že jde o přírodní útvar tvořený kamennými stromy. Tohle rozhodně stojí za zastávku.

Jak jsem se procházel parkem, něco mě neustále nutilo vybírat si cestu, která šla do kopce. Zanedlouho jsem tedy stanul na samém vrcholku, odkud je krásný výhled na Barcelonu. Spousta turistů si zde dělala selfíčka. Já jsem se otočil na druhou stranu a zahlédl jsem další kopec. Byl ještě vyšší! A na jeho vršku stál kostel a ruské kolo. Krátká konzultace s mobilem mi ukázala, že na kopec vede lanovka. A je vzdálena jen tři kilometry. Za půl hodiny jsem byl u ní. Cesta byla poměrně nudná, pěkný byl až park Sarrià- Sant Gervasi, kde jsem potkal český pár. Nahoře je zastávka autobusu a hlavně zastávka pozemní lanové dráhy. Představte si petřínskou lanovku, jen delší a prudší. Zpáteční lístek stál 7,70 € a jezdí každých 15-20 minut.

Tibidabo je 512 metrů vysoký kopec. Na jeho vrchu je zábavní park s úžasným výhledem. Díky své poloze a výšce spousta atrakcí musí získat jiný rozměr, než kdyby ležely v rovině. Ať už jde o menší ruské kolo, horskou dráhu, lanovku s kabinkami nebo letadlo. K běžné výšce atrakce totiž musíte přičíst výšku kopce, která dojem znásobí. Já jsem se ale vydal podívat do Chrámu nejsvětějšího srdce Ježišova. Jedná se o unikátní stavbu – v přízemí najdete pěkný klasický kostel. Uvnitř si můžete v automatu koupit lístek za pár eur a výtahem vyjet nahoru. Na plošině je úžasný výhled na Barcelonu a okolí. Po točitých schodech vyjdete do dalšího patra. Zde už foukal velmi silný a studený vítr. Máte možnost jít věží zase nahoru až k podstavci sochy s Ježíšem. Já mám strach z výšek a tak jsem výstup ve 2/3 vzdal. Když jsem se vrátil k výtahu, sjel jsem o patro dolů, kde je další kostel a pak schody dolů. Když to tedy shrnu, dole je kostel, na jeho střeše je nádvoří a další kostel, na jehož střeše je věž, na jejíž střeše stojí socha. A výhled k nezaplacení. Zpátky do hotelu jsem šel zase pěšky. Celkem jsem podle hodinek Fitbit ušel přes dvacet kilometrů a vyšlapal 143 pater.

V neděli jsem se po snídani odhlásil z hotelu a vyrazil do historického centra – gotické čtvrti. Sluníčko opět hřálo. Na bulváru La Rambla jsem zahlédl autobus, který přivezl hromadu lidí se španělskými vlajkami a transparenty. Došel jsem ke katedrále svaté Eulálie. Na schodech hrála dechová kapela a na náměstí tancovali lidé v kruhu jednoduchý tanec. Většina tanečníků byla důchodového věku, ale byli tam i mladší. Bylo to milé. Do katedrály jsem se dostal pomocí kódu „Holy mass“, turisté měli vstup zapovězen. Během mše nádherně zpíval zpěvák. Když obřad skončil, vytáhl jsem foťák a ukořistil pár záběrů, než pořadatel začal volat „No photo“.

Mezitím venku přibylo Španělů. Asi dorazily další autobusy. Zeptal jsem se jedné slečny oděné ve španělské vlajce, co se děje. Primitivní angličtinou jsem z ní vytáhl, že jde o demonstraci za jednotu Španělska. Některé silnice byly ucpané nekonečným průvodem demonstrantů. Obdivoval jsem detaily gotických staveb, chrliče a zaposlouchal se do zpěvu pouliční umělkyně zpívající známé operní árie. Když se přiblížil odjezd, došel jsem na náměstí Plaza de Catalunya, v automatu si koupil lístek za 5,90 € na Terminal 1 a jel Aerobusem na letiště.

Potěší, když využijete slevu 10% na booking.com.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.