Brexit

Tak nám vystoupila Velká Británie z EU. Jsem rád, ale z jiného důvodu než populisti kolem Václava Klause. Beru to jako příležitost ke změně kormidla EU.

Na začátku bylo Evropské hospodářské společenství spolkem úzce provázaných, ale samostatných států. Po rozpadu východního bloku se nejdříve začala Evropská unie rozšiřovat na východ, ale zároveň i měnit. Schengenský prostor byl rozhodně prospěšný pro obchod i cestování. Starší si určitě pamatují nekonečné řady kamiónů před hraničními přechody. Dalším milníkem bylo euro, což je těžké hodnotit. Určitě prospělo obchodu a turistice, protože se zjednodušil mezinárodní prodej, ale z národohospodářského hlediska ublížil slabým státům, které ztratily možnost devalvovat vlastní měnu. Zároveň se ukázala slabost vedení EU – pravidla se ohýbala podle politických cílů. Takže euro mohlo mít i Řecko, přestože kritéria nesplnilo (jen okatým podvodem). A porušování dalších pravidel bylo trpěno.

brexit

Politici na této metě neskončili. Se závistí se koukali přes Atlantik a chtěli se vyrovnat USA. A tak vyhlašovali desetiletky, během kterých doženou produktivitu USA. Když se cíl nezdařil, měli jasného viníka – samostatnost členů EU. Oni si něco v komisi vymyslí a pak jen musí čekat, kdy a zda jejich požadavky národní vlády splní. Řešením by byl evropský superstát – Spojené Státy Evropské (USE). A tak navrhli Smlouvu o ústavě. Nevyšla kvůli referendům ve Francii a Nizozemí. Reflexí ale tito politici netrpí a proto o pár let později silou protlačili Lisabonskou smlouvu. „Chybu“ s referendem opakovali Irové, kteří napoprvé nehlasovali správně a proto bylo potřeba referendum opakovat.

Eurokrati pokračovali ve svých snech o jednotném a silném státě pokrývající evropský kontinent. Nařízení přibývalo (třeba zákaz žárovek) a EU se vzdalovala svým občanům. Mnohdy se ukázalo, že místo EU je vina na našich neschopných politicích. Krásně to shrnul Patrick Zandl v článku Jak to bylo s pomazánkovým másle. Bobtnání Unie pokračovalo, přestože v původních členských zemích jej občané nesli nelibě. Byly přijaty balkánské země a vedly se rozhovory o přijetí Turecka a Ukrajiny. Eurokrati se občanů raději neptali. Rozhovory s Ukrajinou ale byly píchnutím do vosího hnízda a Rusko reagovalo. Následkem tohoto neuváženého kroku byl totální rozvrat východní Ukrajiny a tisíce mrtvých.

Co nás čeká, je složité předvídat. Na jedné straně je naděje, že Brexit a obdobná hnutí vystraší eurokraty a přestanou silou tlačit jednotný stát. Evropa není Amerika, protože máme tisíc let historie a také desítky různých národů. Není možné provést federalizaci během jedné generace. Lidé se vzbouří, brexit je jen začátek. Bojím se ale, že eurokrati budou svou vizi tlačit dále, bez ohledu na názory lidí.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.