Rubrika: Společnost

V životě je důležité naučit se ukončit činnost včas. Něco děláte, věnujete tomu úsilí, peníze či čas a stále to nepřináší výsledky, které očekáváte. Můžete si zahrát na hrdiny a zdvojnásobit vaši snahu s tím, že je důležité vytrvat. Nebo je vám líto času či peněz, které jste do činnosti již věnovali a tak pokračujete s vidinou, že se to jednoho dne zlomí. Třeba máte pravdu. Anebo ne a jednoho dne budete litovat, že jste neskončili dříve a nezačali se věnovat něčemu jinému.

Takových momentů v životě je spousta. Ve svém životě jich vidím více než dost. Třeba moje angažmá ve Stickfish – firma se nerozvíjela podle mých očekávání. Rozjížděl jsem vlastní projekty – weby věnované knihám či recenzím hotelů, ale obě aktivity jsem zastavil a místo toho jsem se zapřel do ještě větší aktivity ve Stickfish. Nedal jsem na své pocity a pokračoval až do hořkého konce.

Z druhého soudku je kariéra v Systinetu, respektive HP. Dostal jsem se na slušně placenou manažerskou pozici, ale po pár letech jsem cítil, že se nemám kam posunout. Cítil jsem, že zakrňuji. Začal jsem zapomínat. Hledal jsem jinou manažerskou pozici, ale neúspěšně. Existovaly jen pozice o pár pater nade mnou (třeba jsem šel na pohovor na pozici ředitele pražské pobočky Y-Soft). Pozice na úrovni mých zkušeností firmy obsazovaly vlastními kandidáty. Takže jsem udělal úkrok stranou a z manažera jsem přešel na pozici solution architekta. Byl to velký risk. Po technické stránce jsem si nevěřil, znal jsem své mezery ve znalostech. Kdyby to nevyšlo, manažerskou pozici bych už nesehnal a musel jít zase programovat. Přesto jsem dal výpověď a odmítl protinávrhy našeho ředitele Tomáše Vocetky, které byly platově výhodnější, a nastoupil do GEM systems do týmu Pavla Dostála.

V tomto případě jsem odešel včas. Pokračování kariéry v HP by mi nic nepřineslo, nikam dále bych se neposunul a moje pozice by stejně o pár let později zanikla. Nová pozice mě bavila, konečně jsem za sebou viděl zajímavé výsledky a seznámil jsem se se spoustou zajímavých lidí. Navrhl jsem třeba nový informační systém do ÚAMK, nebo načichl do systémů VZP. A po pár letech jsem přešel na podobnou pozici ve Wincor Nixdorf, nyní AEVI, a dělám zajímavé projekty v oblasti platebních karet po celé Evropě.

Možná jste v podobné situaci i vy. Může to být zaměstnání, hobby projekt, podnikání nebo vztah. Cítíte, že to není ono, ale máte strach ze změny. Věřte svým instiktům. Promrhané roky vám nikdo nevrátí.

První pocit, když jsem se dočetl o kandidatuře Mirka Topolánka na prezidenta, byla, že si dělá srandu. Pak jsem si přečetl komentář Jakuba Horáka, který mu dělá kampaň, že si Topolánek natře ostatní kandidáty na chleba a musel s ním souhlasit. Drahoš s Horáčkem opakují Fischerovu chybu a jsou neslaní nemastní. Minulé volby vrcholily různými fauly a svinstvy, které Zemanovi pomohly vyhrát. A to se dá očekávat i dnes.

Očekávám, že Zeman vytáhne uprchlickou notu a začne strašit islámem a teroristy. Když to fungovalo pro Okamuru, bude to fungovat i Zemanovi. Jeho poskoci určitě vytáhnou, nebo si vymyslí, citáty, kde jeho oponenti neprojevovali vůči uprchlíkům nenávist a udělá z nich zaprodance Bruselu a vlastizrádce. Obávám se, že Drahoš na podobnou špínu nedokáže reagovat. Nejspíše bude očekávat inteligenci voličů, kteří přece musí takové falešné úskoky odhalit. Ale to je marné. Když se člověk bojí, logika jde do háje. A na tuhle stranu bude Zeman hrát.

Jenže nově bude mít proti sobě zkušeného politika – Topolánka. Ten dokáže hrát úplně stejnou hru a půjde tvrdě po hlasech. Ale nebude konkurentem miláčků intelektuálů. Bude brát hlasy Zemanovi. Neočekávám, že by se Topolánek dostal do druhého kola, ale mohl by snížit počet hlasů Zemana. A je docela rozdíl, jestli půjde Zeman do druhého kola s náskokem 20% hlasů nebo s podobným počtem hlasů jako Drahoš.

Mimochodem, pokud máte děravou hlavu a už jste zapomněli, jaká svinstva Zeman během svého úřadování napáchal, přečtěte si tento seriál.

Prezident Zeman: slova a činy – Rok druhý

Prezident Zeman: slova a činy – Rok třetí

Prezident Zeman: slova a činy – Rok čtvrtý

 

Tak nám vystoupila Velká Británie z EU. Jsem rád, ale z jiného důvodu než populisti kolem Václava Klause. Beru to jako příležitost ke změně kormidla EU.

Na začátku bylo Evropské hospodářské společenství spolkem úzce provázaných, ale samostatných států. Po rozpadu východního bloku se nejdříve začala Evropská unie rozšiřovat na východ, ale zároveň i měnit. Schengenský prostor byl rozhodně prospěšný pro obchod i cestování. Starší si určitě pamatují nekonečné řady kamiónů před hraničními přechody. Dalším milníkem bylo euro, což je těžké hodnotit. Určitě prospělo obchodu a turistice, protože se zjednodušil mezinárodní prodej, ale z národohospodářského hlediska ublížil slabým státům, které ztratily možnost devalvovat vlastní měnu. Zároveň se ukázala slabost vedení EU – pravidla se ohýbala podle politických cílů. Takže euro mohlo mít i Řecko, přestože kritéria nesplnilo (jen okatým podvodem). A porušování dalších pravidel bylo trpěno.

Politici na této metě neskončili. Se závistí se koukali přes Atlantik a chtěli se vyrovnat USA. A tak vyhlašovali desetiletky, během kterých doženou produktivitu USA. Když se cíl nezdařil, měli jasného viníka – samostatnost členů EU. Oni si něco v komisi vymyslí a pak jen musí čekat, kdy a zda jejich požadavky národní vlády splní. Řešením by byl evropský superstát – Spojené Státy Evropské (USE). A tak navrhli Smlouvu o ústavě. Nevyšla kvůli referendům ve Francii a Nizozemí. Reflexí ale tito politici netrpí a proto o pár let později silou protlačili Lisabonskou smlouvu. „Chybu“ s referendem opakovali Irové, kteří napoprvé nehlasovali správně a proto bylo potřeba referendum opakovat.

Eurokrati pokračovali ve svých snech o jednotném a silném státě pokrývající evropský kontinent. Nařízení přibývalo (třeba zákaz žárovek) a EU se vzdalovala svým občanům. Mnohdy se ukázalo, že místo EU je vina na našich neschopných politicích. Krásně to shrnul Patrick Zandl v článku Jak to bylo s pomazánkovým másle. Bobtnání Unie pokračovalo, přestože v původních členských zemích jej občané nesli nelibě. Byly přijaty balkánské země a vedly se rozhovory o přijetí Turecka a Ukrajiny. Eurokrati se občanů raději neptali. Rozhovory s Ukrajinou ale byly píchnutím do vosího hnízda a Rusko reagovalo. Následkem tohoto neuváženého kroku byl totální rozvrat východní Ukrajiny a tisíce mrtvých.

Co nás čeká, je složité předvídat. Na jedné straně je naděje, že Brexit a obdobná hnutí vystraší eurokraty a přestanou silou tlačit jednotný stát. Evropa není Amerika, protože máme tisíc let historie a také desítky různých národů. Není možné provést federalizaci během jedné generace. Lidé se vzbouří, brexit je jen začátek. Bojím se ale, že eurokrati budou svou vizi tlačit dále, bez ohledu na názory lidí.

 

Nedávno přišli do ČR první křesťanští uprchlíci z Iráku. Nebudu zapírat, byl jsem pro a dokonce jsem vyplnil petici, aby vláda konečně splnila slib o jejich přijetí. Situace křesťanů na Blízkém východě nikdy nebyla snadná, ale s nástupem muslimských radikálů se brutálně zhoršila a bezpečno tam není. O to větší šok způsobila reportáž TV Prima, kde jeden z uprchlíků měl přirovnat nabízené bydlení ke kravínu a že pokud nedostane lepší, raději se vrátí do Iráku. Český internet okamžitě zaplavila vlna nenávisti vůči nevděčným uprchlíkům. Bylo tomu ale opravdu tak?

Nadační fond Generace 21 publikoval zprávu, že překlad byl špatný. TV Prima odmítla vydat nesestříhaný záznam a tak lidé z nadace zpřístupnili vlastní záznam natočený na mobil s překladem. Já jsem si dovolil z něj ukrojit proslov pana George Batta a na serveru UpWork jsem vyhledal překladatele z arabštiny do angličtiny. Z několika nabídek jsem vybral pana Ahmeda Moustafu. Chtěl jsem někoho zvenčí, kdo o kauze nic netuší a bude nezaujatý. Během hodiny jsem dostal přepis do Arabštiny, anglický překlad a dokonce i titulky k videu.

Začněme arabským textem, pokud si jej někdo bude chtít přeložit se slovníkem:

مثل ما قلتلك، احنا جينا بحماس، يعني، جينا من كل اعماق قلبنا لنعيش في هذا البلد. لان فعلا اللي شفناه انه ناس طيبين، خلال هالاربع خمس أيام يخدمون الشخص الغريب، يوفروله كل الامور. بس احنا هدفنا ان يكون سكنا ملائم فقط. باقي الامور احنا مستقبلا، احنا نجيبها. لان احنا جينا نعمل. ما جينا نشرب ونأكل من التشيك. جينا نعمل. احنا عدنا خبرات. كل واحد من ولدي عنده خبرة معينة. مستقبلا، يشتغل بيها ويوفر لنفسه ويعيش عائلته واطفاله. بس انا من أجي هنا واتفاجئ في سكن غير ملائم… ما اطيق اعمل.

Anglický překlad:

As I told you, we have come with enthusiasm, from the depths of our hearts to live in this country. Because actually what we have seen that the people are kind. During this four, or five days. They help the stranger. They provide him with everything. But our goal is to have a suitable accommodation, only that. The rest of the stuff we will get it our self the future. Because we came to work, we did not come to eat and drink from the Czech Republic. We all work, we have expertise, and all of my children have specific expertise. In the future, he will work with it, and provide for himself his family and his children. But when I come here and find that there’s no suitable accommodation… I cannot stand working.

A finálně český překlad od pana Viktora Janiše:

Jak jsem vám řekl, přišli jsme sem s nadšením, z hloubi srdce jsme chtěli žít v této zemi. Zatím, během těch čtyř pěti dní, jsme viděli, že tu jsou lidé laskaví. Pomáhají cizincům. Zaopatří je vším. Ale naším cílem je mít vhodné ubytování, jen to. Zbytek si v budoucnosti obstaráme sami. Protože my jsme sem přišli pracovat, nepřišli jsme sem jíst a pít na účet České republiky. Všichni pracujeme, jsme kvalifikovaní a všechny moje děti něco konkrétního umí. V budoucnosti tu kvalifikaci uplatní a zaopatří rodinu a děti. Ale když sem přijdu a zjistím, že tu není vhodné ubytování… tak pracovat nemůžu.

Srovnejte se závěrem překladatele Primy:

Nejdůležitější pro ně je vhodné bydlení. Pokud budou bydlet v nějakém kravíně, který je znovu přemalován, tak takovou věc on nebude akceptovat v žádném případě a vrátí se zpátky do Iráku.

Relevantní úsek videa (ustřižený začátek a konec + závěrečné titulky) si můžete prohlédnout níže. Český překlad si ale raději zastavte, nepodařilo se mi prodloužit jeho dobu zobrazení.

Asi se sluší ještě doplnit kontext k jeho vyjádření:

Uprchlík George Batto narážel na fakt, že jeho žena, stará paní, je nemocná, velmi špatně chodí, cestou do ČR měla zdravotní potíže, spadla na eskalátoru na letišti a zranila se. Protože jsme toto nevěděli, nedopatřením jsme jim nabídli byt v patře bez výtahu.

Aktualizace 14.2.

Prima ve včerejším vysílání zveřejnila část rozhovoru, kde pan Batto mluví o kravíně. Záznam je zde, najdete ji v čase 5:19 – 5:34. Překlad Primy je OK:

يعني اذا اني سكنت في مسكن هو عبارة عن… لا تؤاخذمي في الكلام اصطبل للحيوانات، مصبوغ الجدران لا اسكن بهيش سكن، أرجع

Anglicky:

If lived in a house that is a…
Forgive my words…
is a stable for animals with painted walls.
I can not live in this house, I’d rather go back.

Závěr: překlad Primy v první reportáži byl správný, překlad Primy v druhé pasáži zveřejněné Nadací byl nesprávný. Přijde mi dost neprofesionální, když si překladatel vymýšlí a doplňuje do překladu něco, co tam není. Překladatel má přeložit, co člověk říká a nic jiného. Nemůže přidávat věty z předchozí části rozhovoru. To už není překlad, ale interpretace.

15.2.

A ještě jeden překlad rodilého mluvčího: Uprchlická rodina ztracena v překladu

Jednou z životních nástrah pro nesobecké a obětavé lidi je spasitelský komplex. Lidem dělá dobře, když někomu pomohou. A pomáhat ostatním je přece správné, že? Problém ale nastane, když pomáhání přesáhne rozumnou mez. Člověk se spasitelským komplexem, říkejme mu třeba Pepa, například půjčuje každému, kdo za ním přijde a když nezaplatí, nemá vůli peníze vymáhat zpátky. Přece na něj nebude zlý – a on ty peníze určitě potřebuje více. Jenže brzy narazí na bezskrupulózního člověka, který velice rychle pochopí situaci a začne jej vysávat. Nebo se to proflákne: jděte za Pepou, ten pomůže každému. Pro rodinu se soužití s takovým člověkem stane utrpením. Rodina je věčně bez peněz. A nemá to konce.

Řešením je pomoc psychologa, kde se člověk naučí zdravé sobeckosti a hlavně se odnaučí pocitu, že zodpovídá za celý svět. Člověk je hlavně zodpovědný sám za sebe a pak své blízké v rámci svých možností. Není možné pomoci každému, kdo pomoc potřebuje. Potřebných lidí je asi tak šest sedm miliard. Je správné pomáhat, ale je potřeba si nastavit míru své angažovanosti a nenechat se vtáhnout do osidel spasitelského komplexu.

Tohle riziko se týká i politiků. V současné době mám pocit, že jsme jeho svědky u německé kancléřky Merkelové a části německého národa. Možná je to kompenzace za milióny mrtvých, které měli na svědomí jejich předkové. Třeba chtějí (si) ukázat, že tentokráte jsou na správné straně a že jsou dokonce vůdci evropského hnutí humanity. Poskytnout pomoc lidem v krajní nouzi je přece správné, zvláště když jejich domovy rozvrátila válka. Ale otázkou je opět míra. Nejde přece vystavit bianco šek, ať přijde každý člověk v nouzi, že se o něj postarají. Hůře než Němci se má drtivá většina světa.

Mnohem lepší by byla cílená pomoc v místě konfliktu,  vytvořit bezpečný přístav, kde jsou splněny životní potřeby uprchlíků a je bezpečí. Přesídlit Syřany do Německa není řešení. Protože není možné pomoci všem. Když se o to budete snažit, doplatíte na to. Už teď jsou na cestě statisíce lidí mířících do vysněného ráje – EU. Když je přijmeme, budou to milióny. Když se Evropa vzedme k heroickému úsilí a přijme milióny, dorazí desítky miliónů. Dříve nebo později Němci vystřízliví z pocitu, že musí zachránit svět a pomoci lidem, kteří se nespravedlivě narodili ve špatné zemi. Teď by bylo mnohem lepší, kdyby si určili hranici, kam až chtějí dojít se svou pomocí a veřejně ji deklarovali. Protože až začnou odmítat uprchlíky, které současná německá politika přiměla opustit domovy a utratit rodinné jmění za cestu, budou za jejich situaci odpovědní.

Jedním z nejhorších období dvacátého století bylo řádění fašismu. Nemohl jsem pochopit, proč to lidé dopustili. Lidé nebyli horší nebo lepší než dnes. Ve skutečnosti máme sice více znalostí než lidé v antice, ale za ty dva tisíce let jsme se nijak nezměnili. Jestliže lidé před sto léty byli stejní jako my, proč pustili zrůdu Hitlera k moci? Proč jej volili? Proč schvalovali jeho názory na Židy? Proč se účastnili pogromů?  Existovaly sice výjimky, ale s těmi fašisté zametli a jejich sousedé mlčeli. Výsledkem byla obrovská tragédie, která stála milióny životů. Kolik geniálních vědců, umělců či sportovců přišlo o život, nebo nedostali příležitost se ani narodit, protože jejich rodiče padli?

V dnešním době máme bohužel možnost sledovat tyto mechanismy v reálném čase. Opět někteří jedinci dokázali najít téma, které vyvolává strach. Nechci řešit, jestli je oprávněný nebo ne. Tento strach podněcují svými výroky a opět šíří nenávist. Lidé se pak na uprchlíky nedívají jako na lidi, ale jako na obtížný hmyz. Nedokáží se vcítit do jejich kůže.

Není to tak dávno, kdy byl svět šokován zvěrstvy, které se děly v bývalé Jugoslávii nebo ve Rwandě a cítil zodpovědnost, aby se nic podobného již neopakovalo. Měli jsme ideály humanismu. Teď jsme polarizování na dvě skupiny – jedni tyto ideály ctí, druzí z rozličných důvodů ne. Problém rozhodně není černobílý. Naopak je extrémně složitý. Těch aspektů jsou stovky. Bohužel ale došlo k radikalizaci tématu a tak se přestalo hledat, jak správně reagovat, jak pomoci a jak adresovat obavy. Místo toho jsme svědky nekonečných hádek, urážek a obviňování.

V tomto prostředí se daří různým extremistům typu Okamura či Konvička. Okamurovi nevěřím ani nos mezi očima, to je  100% populista, který vycítil příležitost. Je to zombie, která vylezla z hrobu, kam se dostal po rozpadu Úsvitu. Totálně se zdiskreditoval, ale stačilo pár měsíců radikální rétoriky, a je zase na koni.

U Konvičky bych věřil, že jedné upřímně a ne cíleně. Také sdílím v dlouhém horizontu některé jeho obavy. Ale bohužel už překročil hranici. Koneckonců Konvičkovo vyjádření ke komentáři pana Štětiny ukazuje jeho úroveň. Jako vědec by měl bojovat argumenty a logikou, místo toho jsme se dočkali urážek na úrovni hospod čtvrté cenové kategorie.

Byl bych vděčný, kdybychom se jako národ posunuli k věcné diskusi a zhodnotili všechny rizika, problémy, morální povinnosti, právní závazky i příležitosti a došli k nějakému vyargumentovanému konsensu. Ale to je naivní přání. Spíše se bude zvětšovat příkop mezi oběma skupinami a místo diskusí budeme svědky hádek. A jelikož je lidstvo nepoučitelné, hrozí opakování historie.

Dnes si můžeme ťukat na čelo a říkat si, co na tom chlápkovi Němci viděli. Proč se mu nevysmáli? Čím je dokázal oslovit? Rozhlédněme se kolem sebe. Možná to lépe pochopíme.