Jak mi Linux zajistil první práci

V roce 1999 jsem byl v civilní službě na radnici ve Frenštátě, zametal náměstí, myl schody a vyměňoval úřednicím toner. V té době jsem provozoval Linux Hardware a psal články o Linuxu do tištěného ComputerWorldu a webového linuxworld.cz. Pomalu jsem uvažoval, co budu dělat po skončení služby, když mi někdo anglicky mluvící zavolal. Byl to jistý Wally Green ze startupu 12snap z Prahy.

Objevil moje CV na internetu a nabídl mi práci java programátora za nehorázně vysoký plat. Ale musel jsem projít pohovorem. První kolo bylo telefonické s architektem Jirkou Lužným. O J2EE jsem nic moc nevěděl, ale přesto mě pozvali na druhé kolo do Prahy. A tak jsem po nocích šprtal specifikaci a pár článků na IBM DeveloperWorks. Vzal jsem si dovolenou, brácha mě hodil na nádraží do Studénky (které jsme chvíli hledali) a vyrazil jsem.

Kanceláře byly umístěny v historické budově bývalého kláštera v centru Prahy na Pštrossově ulici, nedaleko proslulého baru Solidní nejistota. V přízemí sídlil startup Pyxis, 12snap byl v prvním patře. Interiér byl velice působivý, kombinace historické patiny, kovu a skla. Prostory vypadaly velice vzdušně a luxusně.

 

Pohled dovnitř

Pohovor proběhl dobře a odcházel jsem s nabídkou na práci. Jirka říkal, že mě doporučil, protože viděl za ten týden velký pokrok. Když mi na jaře skončila civilka, zabalil jsem si kufr a přestěhoval se do Prahy. Ještě doteď si pamatuji jednu z nabídek pronájmů. Vystoupil jsem někde na Kačerově, sedl do autobusu a jel dvacet minut někam pryč z Prahy. Tam mě na adrese čekal Pražák jak z filmů z šedesátých let. Málo vlasů, velký pupek, div ne v tílku. Zavedl mě do garáže, řekl, že je zateplená a chtěl šest tisíc měsíčně. Tak jsem se poděkoval a zmizel pryč.

Interier

Práce byla velmi zajímavá. Dělali jsme mobilní marketing a aukce. Já vyvíjel sms brány, studoval GSM protokoly a občas si hrál (poslal jsem třeba bráchovi sms z jeho vlastního čísla). Byli jsme výborný kolektiv. Pracovním jazykem byla angličtina, protože většina lidí byla cizinci. Měli jsme Němce, Angličany, Australana, Pakistánce, Indy, Američany a pár Čechů a Slováků. V rest roomu byla obří televize, fotbálek, v pátek byla společná snídaně, kde nám vedení prezentovalo stock optiony a jak roste business. Než nás (jako vývojový tým) na podzim prodali startupu Soltima. A ten zkrachoval na Vánoce a lidi se rozprchli do celého světa.

Ve čtvrtek jsme s pár lidmi zašli na večeři a já se Wallyho zeptal, proč mě vlastně přijali, že jsem nic moc neuměl. Řekl, že bylo neobvyklé, že jsem na rozdíl od většiny vývojářů jen neprogramoval, ale i psal články o Linuxu a propagoval jej. Mark Grondin, šéf, ve mě viděl zápal a věřil, že se technologie doučím. A měl pravdu.