LeliMath 2.2

Do nové verze jsem přidal zobrazování postupu odznáčku. Když otevřete detail odznáčku, uvidíte, jak jste daleko od jeho získání. Za námět Děkuji Milanu Horákovi.

detail odznáčku

 

Novinky verze 2.1

Během čtvrteční hry ve škole se našlo několik chyb, které bylo potřeba opravit. Nejzásadnější chybou, která narušila průběh hry, byla nefunkčnost Rychlých počtů na malých displejích. Bez klávesnice nešlo hrát a tak část dětí měla výhodu, že hrály Najdi výsledek, zatímco zbytek třídy poctivě počítal trojciferné rozdíly. Další problémem bylo, že v žurnálu nebylo vidět, kde dítě udělalo chybu. Přidělal jsem tedy červeně a přeškrtnutě zobrazený nesprávný vstup uživatele. Tím jsem ale odhalil, že rchlé počty místo zadaného textu ukládaly očekávanou hodnotu. Zároveň jsem žurnál vylepšil o zobrazení datumu hry, viz obrázek.

V rychlých počtech jsem na podnět Milana Horáka opravil kolečko zobrazující průběh hry – bylo o krok napřed. Po úspěšném dokončení hry jsem místo malé šipky Play v nástrojové liště vložil do spodní části obrazovky velké tlačítko pro další hru. A finálně jsem seskupil všechny odkazy na novou obrazovku Informace.

Závěrem vás chci požádat, abyste o hře informovali ve své škole.  To je nejlepší způsob, jak dostat povědomí o hře mezi děti. Na FZŠ Brdíčkova se ukázalo, že počítání může být pro děti zábava, pokud je soutěží.

žurnál rovnicobrázek s tlačítkem

 

Brexit

Tak nám vystoupila Velká Británie z EU. Jsem rád, ale z jiného důvodu než populisti kolem Václava Klause. Beru to jako příležitost ke změně kormidla EU.

Na začátku bylo Evropské hospodářské společenství spolkem úzce provázaných, ale samostatných států. Po rozpadu východního bloku se nejdříve začala Evropská unie rozšiřovat na východ, ale zároveň i měnit. Schengenský prostor byl rozhodně prospěšný pro obchod i cestování. Starší si určitě pamatují nekonečné řady kamiónů před hraničními přechody. Dalším milníkem bylo euro, což je těžké hodnotit. Určitě prospělo obchodu a turistice, protože se zjednodušil mezinárodní prodej, ale z národohospodářského hlediska ublížil slabým státům, které ztratily možnost devalvovat vlastní měnu. Zároveň se ukázala slabost vedení EU – pravidla se ohýbala podle politických cílů. Takže euro mohlo mít i Řecko, přestože kritéria nesplnilo (jen okatým podvodem). A porušování dalších pravidel bylo trpěno.

brexit

Politici na této metě neskončili. Se závistí se koukali přes Atlantik a chtěli se vyrovnat USA. A tak vyhlašovali desetiletky, během kterých doženou produktivitu USA. Když se cíl nezdařil, měli jasného viníka – samostatnost členů EU. Oni si něco v komisi vymyslí a pak jen musí čekat, kdy a zda jejich požadavky národní vlády splní. Řešením by byl evropský superstát – Spojené Státy Evropské (USE). A tak navrhli Smlouvu o ústavě. Nevyšla kvůli referendům ve Francii a Nizozemí. Reflexí ale tito politici netrpí a proto o pár let později silou protlačili Lisabonskou smlouvu. „Chybu“ s referendem opakovali Irové, kteří napoprvé nehlasovali správně a proto bylo potřeba referendum opakovat.

Eurokrati pokračovali ve svých snech o jednotném a silném státě pokrývající evropský kontinent. Nařízení přibývalo (třeba zákaz žárovek) a EU se vzdalovala svým občanům. Mnohdy se ukázalo, že místo EU je vina na našich neschopných politicích. Krásně to shrnul Patrick Zandl v článku Jak to bylo s pomazánkovým másle. Bobtnání Unie pokračovalo, přestože v původních členských zemích jej občané nesli nelibě. Byly přijaty balkánské země a vedly se rozhovory o přijetí Turecka a Ukrajiny. Eurokrati se občanů raději neptali. Rozhovory s Ukrajinou ale byly píchnutím do vosího hnízda a Rusko reagovalo. Následkem tohoto neuváženého kroku byl totální rozvrat východní Ukrajiny a tisíce mrtvých.

Co nás čeká, je složité předvídat. Na jedné straně je naděje, že Brexit a obdobná hnutí vystraší eurokraty a přestanou silou tlačit jednotný stát. Evropa není Amerika, protože máme tisíc let historie a také desítky různých národů. Není možné provést federalizaci během jedné generace. Lidé se vzbouří, brexit je jen začátek. Bojím se ale, že eurokrati budou svou vizi tlačit dále, bez ohledu na názory lidí.

 

LeliMath ve škole

Díky ochotě vedení FZŠ Brdíčkova jsem měl možnost předvést LeliMath dětem z 3. C. Paní učitelka Vondrová mi předala v hodině zajímavé matematiky slovo a ukázal jsem dětem hru. V druhé části jsme vyhlásili soutěž o nejrychlejší vyřešení hry. Nejdříve malou násobilku, což všechny děti zvládly bravurně. Následovalo sčítání a odečítání do tisíce, což už dalo více zabrat, ale výsledku se nakonec dopočítali všichni. Bylo hezké vidět zájem dětí, kdo vyhraje. Nikdo se nevzdal. Je vidět, jak důležitou funkcí bude vzájemné soupeření dětí a že vývoj cloudu budu muset uspíšit.

Lelimath 2.0

Předchozí verze byla první, která opustila režim testování a je volně ke stažení. Ukázalo se ale, že nebyla bezchybná. Čtyři automaticky nahlášené chyby jsem opravil, resp. upravil, aby nekončily pádem. Dále jsem do aplikace přidal popis změn a poděkování autorům grafiky a zvuků. Také jsem přidal do aplikace odkaz na blog a twitter. Pokud narazíte na problém, neb máte nápad na vylepšení, nahlašte jej na http://lelimath.net/.

Bergamo a Gardaland s dětmi

Rádi cestujeme a poznáváme nové kraje. Tento zápisek shrnuje náš výlet do severní Itálie, kam jsme vyrazili celá rodina. Pokusím se shrnout co nejvíce praktických informací, které by se někomu mohly hodit.

V půlce května jsem uviděl na CestujLevne.com zajímavou akci do Bergama, neváhal jsem a ihned zakoupil čtyři zpáteční letenky na posunutý víkend (čtvrtek až sobota). Nejdříve jsem se ale musel poprat s nesmyslným rezervačním systémem WizzAir, který mi až při placení řekl, že rezervované letenky za danou cenu už nejsou k dispozici a transakci zrušil. Na čtvrtý pokus jsem uspěl a koupil čtyři zpáteční letenky PRG-BGY za 2632 Kč celkem.

Ok, letenky mám, ale co tam budeme dělat? Milán nás moc nelákal, Bergamo není velké, tak jsem se porozhlížel po okolí, až jsem u jezera Garda nalezl zábavní park Gardaland. Hlavní cíl byl určen, zvláště když nám vycházel na pracovní den, kdy jsme nečekali velké davy.

S ubytováním to bylo horší. Přáli jsme si hotel s bazénem. Ty byly buď vyprodány, nebo příšerně drahé. Slevili jsme z požadavků, ale v Peschiera del Garda bylo vše přes 100 € za noc. Prohledal jsem i AirBnB (link vede na slevu 460 Kč při registraci), ale nevybral jsem. Nakonec jsem ale našel pěkný kempink Le Palme hned vedle zábavního parku. Kemp jsem nejdříve zkoušel objednat přes Booking.com, ale pod rukou mi vybraný mobilhouse někdo vyfoukl. Zkusil jsem se obrátit přímo na kempink a kupodivu měli volno. Zjevně dávají do globální rezervačních systémů jen něco a zbytek si nechávají pro přímé objednávky. Celkem nás vyšel na 186 € za dvě noci.

interiér

Zbýval vyřešit poslední oříšek – dopravu. Low cost varianta byla veřejná doprava – autobusem do Bergama a pak vlakem s jedním přestupem. A nakonec taxi. Uprostřed noci bychom dorazili na místo, celí utahaní. Takže jsem se rozhodl půjčit auto. A začaly problémy. Když si čtete recenze půjčoven, je to jako z hororu. Třeba triky, kdy kontrolka ukazuje poloprázdnou nádrž ihned po načerpání a vy pak platíte pokutu (pomůže odpojit baterii!). Auto se dalo na dva dny sehnat i pod tisícovku, ale půjčení dětských sedaček stálo více než půjčení auta! Nakonec jsem vybral FireFly, kde podsedák stál 9 € bez DPH za den. Později jsem zjistil, že se jedná o lowcost značku od Hertz.

K dopravě ještě patří parkování. Jednou jsem parkoval na Holiday Parking (D) na letišti, ale byl to děs (úzká parkovací místa). Obvykle parkuji na Go Parking, ale teď jsem chtěl experimentovat a tak jsem provedl rezervaci na Parkii od Invie. Rezervace spadla na chybu, takže jsem nakonec po telefonické a mailové komunikaci platil převodem 500 Kč, tedy za trochu vyšší cenu, než byla původně ve formuláři. Všechny údaje i cenu měli v mém mailu, ale musel jsem je hlásit znovu.

Nastal čtvrtek,  vyzvedl jsem Verunku (6) ze školky a čekal, až se vrátí Lucka (9) ze školy. Jenže nešla. Chybička se vloudila, měla šest hodin a ještě se ji hodina protáhla. Prima začátek. Dorazili jsme na Parkii a zaparkovali na štěrku. Hmm, žádný asfalt. Postarší pán nás naložil do auta, které vypadalo za zenitem. Zpáteční cesta byla obdobného rázu – důchodce pomalu řídící ošuntělé auto. Go Parking je tedy o pár mílí více profi. Nicméně Parkia službu odvedla.

Let do Bergama proběhl v pořádku, menší turbulence jsme zvládli. Horší byly sedačky. Mám 190 cm a kolena prostě není kam dát. WizzAir má ze všech aerolinek nejmenší místo na nohy. Kuriozitou byla neobsazena řada před námi, kde byly rozbité sedačky. Asi tam posadili někoho ještě vyššího než mě. Při zpáteční cestě už ale místa byla obsazena.

V Bergamu jsme začali večeří a pak jsem šel vyzvednout auto. Důležitý poznatek – vezměte si lísteček s pořadovým číslem 🙂  Už jsem měl zaplaceno 1223 Kč, teď mi strhli dalších 1364 Kč za podsedáky (připomínám, že patřili k nejlevnějším, jinde podsedák stál několikanásobek). Autobusem nás převezli na parkoviště, kde jsme převzali auto Opel Corsa a začala bouřka století! Takové krupobití jsem ještě nezažil. Jako by nás někdo bombardoval. Nebylo vůbec vidět. Děti seděly vystrašené a zacpávaly si uši. Zhruba po dvaceti minutách bouře ustoupila a vyjeli jsme. Cestou jsme míjeli zlámané větve a obří louže.

Tohle byl můj první výlet autem v Itálii, takže mě překvapila mýtná brána před dálnicí. Stačilo vzít lístek a jeli jsme. Děvčata zezadu spustily rádio Milán a celou dobu komentovaly katastrofální bouři, kterou region zažil :-).

Překvapila mě disciplinovanost italských řidičů. Žádné závody ala D1 se nekonaly, málokdo porušoval předpisy a mírnou agresivitu jsem viděl jen jednou. A pozor, držte se, to se týkalo i řidičů BMW! Ano, řidiči BMW jezdí v Itálii slušně! Jasně, v Česku jsem už taky potkal na dálnici řidiče bavoráku, co neprasil a jel dle předpisů, ale to byla čestná výjimka. Celá dálnice měla tři pruhy a každých 500 metrů odpočívadlo s odpadkovým košem. Čerpacích stanic bylo ale míň, než jsme z Česka zvyklí.

Po 80 kilometrech jsme sjeli z dálnice a zaplatili mýto ve výši 6,1 €. Na placení kartou zapomeňte, potřebujete hotovost. Berou mince i bankovky. Před branami se tvoří kolony, zvláště o víkendu se načekáte.

IMG_20160617_182703Ubytování bylo přesně podle nabídky. Dostali jsme domeček s terasou, kuchyní, obývací místností a dvěma ložnicemi pro celkem 5 lidí. V domku byla i koupelna a toaleta. Naproti nám byl zaparkovaný krásný karavan ze Švedska, kolem hromada Němců, Rakušáků, Švýcarů a pochopitelně i Italů. V kempu byl obchod, pizzerie a bazén. K jezeru se chodilo s čipem, který hlídá příchody a odchody. To jsme zjistili, až když jsme vyšlapali schody a druhá osoba nemohla projít.

Druhý den jsme vyrazili podél jezera do Gardalandu. Jezero je moc krásné a výhled na hory stojí za to. Pocitově byla voda teplá a lidé se v jezeře koupali. Gardaland má ale jediný vchod, takže se naše cesta zdvojnásobila. My jsme koupili rodinnou vstupenku  do parku a akvária za 150 €. Online  nákup je výhodnější jen pro některé vstupenky. Dá se stáhnout kupón, po němž na místě zakoupíte lístek jen o euro dráže než na webu. Ale musíte vystát frontu, což o víkendu bude síla.

Gardaland je veliký a má spoustu atrakcí. My nejsme příznivci adrenalinových atrakcí, kterých je tam spousta. Naštěstí jsou tam i klidnější atrakce. Děti zaujal dvoupatrový kolotoč, vláček jedoucí na vyvýšených kolejích nad terénem, docela rychlá housenková dráha Peter Pan. A taky tři atrakce odehrávající se ve člunu: plavba korzárů, rychlá řeka tekoucí džunglí a vnitřkem sopky a horská dráha Útěk z Atlantidy. Verunka si pohrála ve vodním světě, kam ale Lucku kvůli výškovému limitu odmítli pustit (o pár centimetrů).

Měli jsme štěstí, že v pátek byl provoz mírný, málokdy jsme čekali déle než pět minut. V porovnání s pařížským Disneylandem byla návštěva Gardalandu příjemná a osvěžující. Park využívá efektivně místo, takže některé atrakce se protínají, nebo dokonce jsou v různých výškách. Například na zemi jede vláček, nad ním je letadlo. Nebo na zemi je pirátská loď, sejdete do podzemí, kde vede další atrakce.

pohyblivý raptorIMG_20160617_145310

IMG_20160617_164929IMG_20160617_113523

vodní dělo

Kdo přežil sjezd, toho Verunka postříkala vodním dělem

Občerstvení bylo poměrně drahé, ale ne tolik, jako v Praze na letišti. Pití se prodávalo v maximálně půllitrovém balení a voda stála 1,5 €. Batohy nám nekontrolovali, takže by se voda dala pronést. Restaurací byla spousta všech druhů až po Sushi, v jedné dokonce čepovali české pivo.

V sobotu dopoledne jsme se zastavili v Sea life. Atrakcí je průchod tunelem skrze akvárium, kde můžete pozorovat mimo jiné žraloky a rejnoky. Mě se nejvíce líbily medůzy. Naopak nás zklamalo představení lachtanů. Seděli jsme nešikovně, že jsme viděli špatně. Asi bych to vnímal jinak rozumět italsky.

IMG_20160618_102051medúzy

medúzyIMG_20160618_103745

žralok v tunelu

Při odjezdu jsme zjistili, že obří parkoviště je úplně plné. Protože jsem se řídil značkami přikázaného směru, měl jsem problém se z něj vymotat a nakonec jsem vyjel částí určenou pro autobusy. V sobotu musely čekací doby na atrakce být hodně delší. Raději se víkendu vyhněte. A to ještě přijížděla další auta, kolona začínala pár kilometrů na dálnici.

Jelikož před Bergamem na dálnici nebyla žádní benzínka, museli jsme najít nějakou ve městě. Jedna je například tady. Cesta do půjčovny byla docela horor, Sygic nás místo do zadané půjčovny Hertz dovezl do vilkové čtvrti vedle letiště. Pak jsem zadal přímo ulici Via Aeroporto a po několika kolečkách nás zavedla na místo. Zde předání auta proběhlo v pořádku.

Na letišti mě zaujala soukromá kabinka Zleeep and go na odpočinek či přespání za 8 € na hodinu. Vypíchnu přísnější personál WizzAir, který nutil lidi s dvěma zavazadly (batoh + kabelka) spojit je do jednoho, nebo zaplatit pokutu. Při vystupování jsem zjistil, že jsem seděl na žvýkačce :-(.

Cestovatele určitě zajímají náklady:

  • letenky 2632 Kč
  • parkování na letišti 500 Kč
  • ubytování 186 € = 5034 Kč
  • půjčení auta a sedaček 1223 + 1364= 2587 Kč
  • benzín 50 € = 1353 Kč
  • Gardaland + Sea life 150 € = 4059 Kč